Hlídač s rodokmenem

Miroslav Horníček se možná díky svému naturelu, od dětsví bál psů. Přesto se podvolil a v jejich domácnosti se pes objevil. Psí duši a spolužití se psem vnímal tak, že po zkušenostech napsal.
" Jsou chvíle, kdy ke mně příjde, bez důvodu, či z důvodů sotva slyšitelných člověku, a sedne si s očima upřenýma do mých očí a kdy mezi námi povstane nějaké sladké a velké tajemsví. A to tajemství trvá a trvat má, nemůže a nemá být řešeno, otázka je to, otázka bez odpovědi či otázka, na kterou je milión odpovědí, tak jako na otázku po bytí či nebytí, a není důležitý dar řeči, ani její neschopnost, a tedy jsme s polu tak, jak i lidé měli být - třeba bez možnosti jakéhokolv dorozumnění, ale s vyloučením každého nedorozumnění."