Hledat na tomto webu:
V našem přehledu najdete nejčastěji se vyskytující škůdce pokojových rostlin |
- Rozmnožování mšice je velmi komplikované, označované jako rodozměna.
Je přizpůsobeno tomu, aby se mšice dokázaly za příhodných podmínek co možná nejrychleji množit. Rychlé množení je strategií přežití, kterou si jinak málo pohyblivé a bezbranné mšice vytvořily. Vývoj jedné generace může trvat podle teploty pouhých 10-15 dní. Během roku některé druhy mohou mít i ve volné přírodě více než 20 generací. Mšice mění hostitele v závislosti na možnosti získávání potravy.
- Většina druhů mšic raději saje na měkkých mladých částech rostlin a proto mšice migrují.
Sající mšice, zachycené okem objektivu, Miachaeli Přibilové. Brrrr. Horší než v nemocnici.
Mšice však nezůstávají v létě pouze na jedné rostlině, ale v rámci hostitelského druhu se několikrát stěhují na rostliny nové, nenapadené. To výrazně zvyšuje jejich škodlivost.
Příznaky - Lepkavá medovice na listech a výhonech způsobují různé deformace pletiv, jež bývá doprovázeno - změnou barvy poškozených míst. Některé druhy vyvolávají vznik hálek.
Škody - Mšice sáním oslabují rostliny- odnímají z rostlin velké množství tekutin - způsobují různé deformace listů stonků květů - vylučují medovici na níž se může vyvinout čerň - rozšiřují nevyléčitelné virové choroby.
Ohrožené rostliny - Napadené mohou být téměř všechny rostliny, zejména druhy s měkkými stonky a listy.
Ochrana - U slabě napadených rostlin lze mšice odstranit ručně - většinou je však potřebný vhodný insekticid, ( Mospilan, Zolone, Pirimor, Reldan, Fast K ) který se musí aplikovat při prvním zjištění výskytu. Postřiky se musí podle potřeby opakovat, neboť některé druhy mšic již získaly velkou odolnost ( resistenci ) proti insekticidům a proto se přípravky musí často měnit. Správně provedená ochrana by měla zabránit rozsáhlým deformacím.
Biologická ochrana - Zejména na zahradách, nebo v zimní zahradě, kde se pěstuje společně velké množství různých druhů rostlin, mají mšice mnoho významných přirozených nepřátel – dospělce a larvy slunéček, larvy pestřenek, zlatooček a mšicomarů. Měly bychom je maximálně chránit a omezit při ochraně proti mšicím používaní běžných insekticidů. Přednost bychom měli vždy dát přípravkům selektivním, které hubí pouze mšice a ostatní hmyz při dodržení všech pravidel neohrožují. Obvykle stačí omezit první výskyt a oslabenou populaci již zlikvidují přirození nepřátelé. V krytých prostorách je možno použít i biologické metody ochrany proti mšicím.
Sviluška patří mezi roztoče. Je patrná i pouhým okem, její velikost je 04 – 06mm. Je jedním z nejčastějších a nejnebezpečnějších škůdců. Zbarvení je zelené až do šedozelené se dvěma tmavýma skvrnami na zadečku. Přezimující samice mají oranžovou, nebo červenou barvu. Svilušky se rozmnožují vajíčky, které samičky kladou na listy. Svilušky mají mnoho generací do roka. Ve vytápěných prostorách se rozmnožují rychle a celoročně mohou mít až dvacet generací.
Příznaky - Na povátých listech vznikají žluté difúzní skvrny, které se šíří podél nervatury. - Svinuté okraje listů - Žloutnutí listů. Silně napadené rostliny jsou opřadené sametovou pavučinkou.
Škody - Škodí sáním na spodní straně listů - Nové výhony jsou zakrnělé, listy hnědnou a zasychají - Silně napadené rostliny shazují listy
Ohrožené rostliny - Škodí prakticky na všech pěstovaných rostlinách.- Patří k nejčastějším škůdcům pokojových rostlin v domácnosti.- Se zeleniny poškozuje zejména plodovou zeleninou pěstovanou v krytých prostorách.- V zimních zahradách napadá prakticky všechny okrasné rostliny. nebezpečná je pro BONSAJE.
Prevence - Rostliny pravidelně rosíme, protože sviluška nesnáší vlhkost.
Ochrana - Podmínkou úspěšné ochrany je zjistit výskyt svilušek co možná nejdříve a proto je třeba zejména náchylné rostliny několikrát do měsíce prohlédnout zda se sviluška neobjevila. Rostliny napadené sviluškou se ošetřují chemickými postřiky / AKARICIDY / Postřiky většinou nehubí vajíčka, proto se musí dvakrát opakovat v intervalu 5 – 7 dnů. Stříkáme rub i líc listů. U rostlin, které jsou velmi silně napadeny ( jsou opředeny pavučinkou a jsou silně posáté ), ochrana již nemá smysl a proto rostliny raději zlikvidujeme. V této fázi se sviluška pomocí pavučiny a proudění vzduchu rozšiřuje na další rostliny. U slabě napadených rostlin můžeme listy na rubu i líci omýt v silném roztoku vody s Jarem. ( první pomoc pokud nemáme postřik)
Postřiky - Fast K, OMNITE 570 EW, OMNITE 30W, TALSTAR, Vertimec 1,8 E C,
Biologická ochrana - Ve sklenících, nebo zimních zahradách je možné úspěšně využít k ochraně drobného dravého roztoče PHYTOSEIULUS PERSIMILIS. Nemůže se však použít ve venkovních prostorách, protože je teplomilný.
Molice skleníková byla přivezena do Evropy z pralesů jižní Ameriky ze zásilkou orchidejí. V té době byla teplomilná a hynula již při teplotě kolem 20 C. V současné době se aklimatizovala a přežívá teploty několik stupňů nad nulou. Ve volné přírodě není schopná přezimovat. Molice jsou 1 – 2 mm veliké, mají dva páry křídel pokryté souvislou vrstvičkou bělavých voskových výpotků, které pokrývají též celé tělo. Křídla v klidu odstávají od těla a sedící Molice má trojúhelníkovitý tvar. Molice jsou přizpůsobeny k životu na spodní straně listů, kde sají. Dávají přednost mladým listům na vrcholu rostliny, na které kladou vajíčka. Patří k nejčastěji se vyskytujícím škůdcům.
Příznaky - Při vyrušení létají dospělci Molic kolem rostliny. - Na spodní straně listů jsou vidět průsvitná vajíčka.
Škody - Sáním oslabují rostliny - Vylučují medovici na níž se může vyvinout čerň.
Ohrožené rostliny - Molice se vyskytuje prakticky na všech okrasných a užitkových rostlinách pěstovaných v krytých prostorách. ( zimní zahrady foliovníky , skleníky ) - Některé druhy okrasných rostlin, ( fuksie pelargonie lantana ) nebo plodové zeleniny ( okurky, papriky ) poškozuje ještě silněji než jiné druhy.
Prevence - Výskyt Molic je třeba průběžně kontrolovat - Velkým pomocníkem jsou žluté lepivé destičky, ( dospělce velmi přitahují ) a slouží k prvnímu zjištění výskytu Molic.. Při pravidelném používání se výskyt dospělců Molice velmi omezí.
Ochrana - Menší rostliny je možné pravidelně sprchovat. - Větší rostliny můžeme Molice z listů opatrně vysát vysavačem. Postřiky - Ochrana spočívá v často opakované a kombinované aplikaci různých insekticidů ( APPLAUD, MOSPILAN, TALSTAR, DECIS, ) Různé populace jsou odolné vůči některým přípravkům, proto je důležité, je různě obmněnovat. Některé přípravky působí na dospělce, jiné zase na přisáté larvy.
Biologická ochrana - V zimních zahradách, nebo ve vytápěných sklenících je možné vysadit dravou parazitickou vosičku Encarsia formosa. Tento droboučký blanokřídlý hmyz klade vajíčka do puparií Holic.. Použití této vosičky je mimořádně účinné a je to nejlepší biologická ochrana. Podmínka úspěchu je včasná výsadba larvy a teplota nad 22 C. Nesmějí se však současně užívat chemické přípravky.
Ohrožené rostliny - Silně poškozují všechny pokojové rostliny ( palmy květy orchidejí )
Ochrana - Ochrana proti třásněnkám je obtížná a ne vždy úspěšná. Spočívá v opakovaném používání insekticidů a účinné látky těchto přípravků je nutné střídat. Třásněnky již získaly značnou resistenci k pesticidům. Přípravky by se měly aplikovat na všechny rostliny v blízkosti rostliny postižené i když přímo na nich nezjistíme žádný výskyt škůdců. Ochranným prostředkem musí být pečlivě postříkaná celá rostlina, aby se přípravek dostal do všech i hůře přístupných částí rostliny. Přesto je neúčinný na vajíčka a stadia právě se vyvíjející se v půdě.
Postřiky - TALSTAR10 E, Vertimec 1,8 E C, Nurelle D,
Prevence - Třásněnky můžeme lákat na lepové destičky, bleděmodré barvy. – V rámci pravidelné péče o rostliny pečlivě sledujeme zda se tento škůdce na rostlinách neobjevil a při prvním výskytu ihned začneme ošetřovat.
Biologická ochrana - Zejména v zimních zahradách lze využít biologickou ochranu dravým roztočem Amblyseius cucumeris, nebo příbuznými druhy.
Hmyz tohoto podřádu hmyzu je maximálně 5 mm velký. Dospělí samci neškodí a žijí jen krátce. Bezkřídlé samice mají často smyslové orgány a nohy zakrnělé. Ústní ústrojí je bodavé a savé. Tělo bývá u většiny druhů kryté různými bělavými štítky, nebo povlakem z vosku. Jsou to velmi nebezpeční škůdci, kteří často ve velkém počtu sají na všech částech rostlin včetně kořenů. V našich podmínkách žije okolo 130 – 200 druhů. Některé druhy se špatně rozpoznávají, neboť jsou velmi nenápadné ( štítenky a puklice ) a připomínají hrbolky kůry. Nápadné jsou zase červci ( druh červcovitých - Pseudococcidae ). Vylučují bělavá vosková vlákna a jejich kolonie je jimi celá pokrytá. Dají se snadno zaměnit s některými mšicemi, zejména vlnatkami. Pod mikroskopem je vidět rozdílná stavba těla. Červci jsou fytofágní. Sají na nejrůznějších částech rostlin, často na měkkých růstových hrbolech, v páždí řapíků či větévek, naspodu listu.
Škody - Při velké napadení rostliny silně oslabují, nebo mohou způsobit i jejich zánik. Produkují hojně medovici.
Ohrožené rostliny - V našich podmínkách škodí především na ovocných dřevinách, ve sklenících ( červec skleníkový Pseudococcus citri ) a běžně též v domácnostech ( červec paprsčitý Pseudococcus adonidum ) na okrasných rostlinách. Červec skleníkový i paprsčitý patří k nejbezpečnějším škůdcům rostlin v krytých prostorách. Poškozují téměř všechny druhy, palmy, citrusy, orchideje, kaktusy a mnoho dalších. Mají několik generací do roka a rozmnožují se prakticky nepřetržitě. Šíří se rychle s rostliny na rostlinu a migrují i na okolní zařízení. Police, stěny, nebo nádoby na rostliny a na těchto místech vydrží dlouho bez potravy. Můžeme si je přinést i nákupem nových rostlin.
Ochrana - Mimořádně náročná ochrana často selhává. Při prvním výskytu je nutné aplikovat různé insekticidy, nejlépe v kombinaci s olejovými přípravky. Ošetřeny musí být všechny rostliny v jedné kolekci. U červců se vyvinula odolnost k celé řadě pesticidů. Proto je vhodnější silně napadené části, nebo i celé rostliny ničit. A u zdánlivě vyléčených rostlin se během několika týdnů až měsíců může invaze opakovat. Ošetření je nutné opakovat, i když se červci již neobjevují. Květináče, police a další předměty v okolí je třeba omýt desinfekčními prostředky na bázi chloru, v nouzi silnějšími roztoky saponátů. Tyto přípravky se v žádném případě nesmějí dostat do kontaktu s rostlinami.
Prevence - Nejlepší ochranou proti všem druhům štítěnek a puklic je aplikace insekticidních přípravků na bázi oleje na jaře, na začátku rašení pupenů. Pozdější aplikace by mohly způsobit popálení listů. Postřikem musí být zasaženy všechny části rostlin, neboť působí pouze dotykem. Olejová složka pokryje larvy tenkým filmem, který je udusí. Postřik je současně účinný proti všem vývojovým stadiím i ostatních škůdcům – vajíčkům, larvám i dospělcům. Pokud chcete použít olejové přípravky ( někdy se prodávají pod názvem lesk na rostliny ) při zjištěném výskytu puklic během roku, vybírejte jen přípravky, které je možnou používat i za vegetace, neboť rostliny nepoškozují.
Biologická ochrana - Proti červcům je možné použít i biologickou ochranu australským sluníčkem Cryptolaemus montrouzieri, ale nebývá příliš úspěšná, zejména při silném výskytu. Lze použít i vosičku Leptomastix dactylopii.
- Pozor - vzhledem ke způsobu aplikace biologické ochrany se užívá ve sklenících a foliovnících.
Puklice jsou většinou hnědé, nebo nažloutlé, mají voskovitý štít, který může být okrouhle, nebo oválně klenutý. Vyskytují se nejvíce na rubech listů. Puklice jsou savý hmyz, vyskytující se celý rok.
Příznaky - Lepkavý povlak na listech a na nábytku pod rostlinami, voskovitý, hnědý, nebo žlutý povlak na rubu listů.
Škody - Sáním oslabují rostliny, vylučují lepkavou medovici na níž se může vyvinout čerň.
Ohrožené rostliny - Napadeny mohou být všechny rostliny. Nejvíce jsou však ohroženy rostliny citrusové, skleníkovité a ibišky.
Ochrana Tento škůdce se špatně likviduje, protože dospělý hmyz chrání tvrdý kryt. V tomto případě je doporučen systémový insekticid.